Kdo nevěří, není Čech!

Nová míza, která přišla do tuzemského fotbalu společně s Ivanem Haškem, podle mého názoru vyvolala vlnu eufórie, na které by se měl svést i náš národní tým a postoupit na vytoužené MS do JAR. Předpokládám, že si toto myslí většina našeho národa, vždyť minimálně do soboty věřil snad každý v úspěch českých barev ve zbývajících kvalifikačních utkání na zmíněné mistrovství.

Před zápasem na Slovensku se rozjely různé soutěže, hlasování či vášnivé diskuze řešící sestavu České republiky, sestavu Slovenska, zdravotní stav Tomáše Rosického nebo údajnou psychickou lability Slováků. Byli jsme svědky velkých akcí, příprav na vítězství, hospody byly zamluvené týdny dopředu. Nálada byla bojovná a nepřipouštěla nic jiného než výhru našich. Slováci v tomto směru byli mnohem střízlivější, což si ovšem narozdíl od nás mohli dovolit.

Poté přišel zápas. Prvním zklamáním (ovšem asi jen pro hodně věřící nebo bláhové) byla pouze tribunová role Tomáše Rosického. Výsledek 2:2 je kvůli předzápasové náladě neúspěch. A hra? Ta byla dobrá naopak díky oné náladě. Zkusme se oprostit od fanouškovství a pohleďme na realitu takovou, jaká je.

Začněme výsledkem. Ať se to někomu líbí nebo ne, Slovensko se zkvalitňuje rok od roku a průběžné první místo v kvalifikační skupině to jednoznačně potvrzuje. A není to jen "banda" kluků, co hrají "srdíčkem" a mají k tomu "štěstíčko", nýbrž celek obsahující řadu hvězd evropských lig v čele se Škrtelem. Na druhou stranu si zase my nesmíme nalhávat, že jsme stále týmem, který získává medaile na šampionátech. Proto remíza na hřišti takového soupeře by se mohla (měla?) považovat minimálně za přijatelnou.

Pokračujme předvedenou hrou. Ze všech stran je slyšet, jak dokonalé utkání jsme sehráli, jak bylo pohledné! Já na to reaguju pouze slovy "na které utkání jste se dívali, já asi na jiné než vy". Podle mě je toto hodnocení způsobené buď tím, že nálada před zápasem byla velmi optimistická a přetrvává i po utkání, takže jakákoli kritika na adresu našich je tudíž nepřijatelná. Nebo se díváme do očí smutné realitě a musíme uznat, že v porovnání (!) s doposud odehranými zápasy ve skupině byl tento výkon vskutku o poznání lepší. Ani jedna z variant nám však nedává možnost hodnotit výkon jako výborný. Ten byl totiž průměrný, nic víc, nic míň. Takových můžeme vidět i v lize dostatek.

Naopak co bylo potěšující bylo relativně velké množství branek, což přispělo napětí a právě (hlavně) ta nálada kolem. Touha fanoušků po úspěchu. Víra v postup na MS. Nikdo se nestyděl za reprezentaci! To budiž výborné a pozitivní!

Tímto článkem nechci nikoho pobouřit ani kritizovat. Je to můj pohled na věc a snaha navrhnout "jiné" hodnocení. Přestat tvrdit, že jsme hráli skvěle, když tomu tak nebylo a naopak vyzvednout zlepšení celkové situace v národním mužstvu a mezi fanoušky. Podle propočtů šanci na postup přes baráž stále ještě máme, tudíž věřme dál a snad budeme moci příští rok diskutovat o složení naší základní skupiny v Africe.