Jak se píše blog

Krátká kritická úvaha adresovaná některým blogerům a jejich článkům...myslím si, že však bude přínosem i pro autory, kterých se daná kritika přímo netýká a ti případně obohatí diskuzi k ní. 

Po přečtení několika blogů jsem zůstal v němém úžasu nad kvalitou článků s vysokou karmou (a nejen těch). Jsou přesyceny populistickými a alibistickými výroky autorů, kteří se zjevně považují za ředitele zeměkoule, neboť všemu nejlépe rozumí, do všeho nejépe vidí, mají zvláštní talent rozhodování o intelektu jiných a hlavně absolutně postrádají sebektritiku. Tyto podle mého názoru pokleslé články se věnují především politice. Zvláště oblíbené je kritizovat levici, vyzvihovat levici nebo kritizovat soudce a to samozřejmě podle posedních „módních výstřelků". Mým cílem není rozhodnout či hodnotit, která strana je lepší, která horší a to nejen z důvodu značné relativnosti pojmů „dobře" a „špatně". Považuji naopak za důležité upozornit na dva základní nedostatky, jež tyto články mají.

Tím prvním je téměř úplná absence argumentace, což je u úvah a kritik dosti závažný nedostatek, ale bohužel běžný. Druhým pak je absolutní ignorování základních pravidel slušnosti. Domnívám se, že všeobecně klesající úroveň kultury by neměl být fakt, který mlčky přijmeme a dokonce se rychle přizpůsobíme, ale nežádoucí stav, jenž volá po rychlé nápravě. Proto považuji například vulgární výroky na adresu politiků, jimiž jsou blogy více než přeplněny, za věc, která by měla být brána minimálně jako neslušná a odsouzení hodná a nikoli aby tyto výroky byly ještě oceňovány zvyšováním karmy.

Nyní zpět k argumentaci. Mnohokrát se vyskytuje v článcích pouhé konstatování autorových pravd, které boří pravdy jiných, ale vůbec nejsou podpořeny jakýmkoli argumentem. Tato absence podpory výroků poté mění názor v jakési dogma. K tomu se většinou autor ohání silnými pojmy jako svobodou slova, rovností, demokracií nebo humanitou, nutností diskuse, ale to všechno jsou atributy, jež jsou právě nedosažitelné při přítomnosti dogmat, tudíž se tímto zapovídají a mizí v propadlišti dějin. Jejich role je pak čistě pro forma.

Zkusme vytvářet články, které budou věcné, bez hloupého tlachání o ničem, povedou k diskuzi, která bude názory přijímat a nikoli je odsuzovat a hodnoťme aktuální dění třeba klidně tvrdě, kriticky, ale na úrovni a slušně. Rozvíjejme se a vytřibme své názory. Naším společným cílem by přeci mělo být vytvoření kvalitních článků a ne jen plácání populisticko alibistických dogmat. Kultura všeobecně, jak jsem psal výše, je na sestupu, ale my bychom měli jednat a psát tak, abychom tomu zamezili, tudíž to mějte drazí kolegové a autoři „podivných výkřiků do tmy" na paměti a podle toho se chovejme a pišme. Doufám a věřím, že se mi povedlo zestručnit původně dlouhý esej na přijatelnou délku bez ztráty přehlednosti a srozumitelnosti a sdělil jsem vám svou myšlenku, která snad povede ke kultivaci a rozvoji nás autorů i čtenářů.